Sešli jsme se jako vždycky u zkušebny a začali jsme s tou nejodpornější prací, kterou každý hudebník zná – nakládání aparatury. Jeli jsme dvěma auty. Rozmístění následovné: Já a Klema v jednom autě a Jeňa s Mildou v druhým. Vyrazili jsme směr Praha. Samozřejmě, že jsme se navzájem stratili už asi 3 kiláky od zkušebny.Milda totiž jede jako ďas, kdežto Klema se zapíchne na stotřiceti a víc nepojede, ani kdyby mu něco hořelo za prdelí. Má hold svoje autíčko rád. Po cestě byla celkem prdel, protože Klemovo auto je vybaveno televizí a DVD přehrávačem. Pustili jsme si Jáchyme hoď ho do stroje.Kluci na nás počkali na benzince před Prahou a dál se jelo už společně. Jeli jsme se ubytovat. Byl to moc pěknej penzion s výhledem na Prahu nějakým směšným názvem, kterej si už nepamatuju. Za to ubytování jsme byli vděční Elišce (přítelkyně Milana pozn.red.), která tam byla shodou okolností na nějakém školení. No a pak už hurá do Kainu. Klub je to celkem maličkej, ale velice příjemnej se super zvukem. Hrálo se nám tam dobře a ohlas byl nádhernej. Po nás šla domácí Pěchota, kterou jsme si chvilku poslechli a jeli pařit na penzion. Ani nevím kolik jsme toho vypili, vykouřili a já nevím co ještě, ale večírek končil ve 4 ráno pokusem Klemovi nalakovat nehty na nohách. Prdel to byla šílená. Vstávali jsme v 9 ráno. Jako vždycky nás probudil Jeňa. Vlastně nevím, proč to vždycky dělá. Jednou se ho na to zeptám. V sobotu nás Eliška vytáhla do Národního muzea, abychom prej nezakrněli. Blbě nám bylo teda ale všem. Musím uznat, že muzeum je to nádherný. Abych se vyhnul tomu nejhoršímu – vystřízlivění, tak jsem popíjel už od rána. Odpoledně jsme si šli všichni na dvě hoďky lehnout, abychom se vzpamatovali. Bohužel, na mě to mělo přesně opačnej účinek. Takže jsme se (alespoň co se mě týkalo) vydali se značnou kocovinou do Říčan do Makkabaru. Byl to celkem velkej klub ve sklepení. Pódium bylo pěkný a zvukaři celkem šikovní. Musím říct, že i přes to, že mě nebylo nejlíp to byl naprosto parádní koncert. Lidi s náma pařili, jako o život. Po koncertě jsme si ještě poslechli Pěchotu a pádili jsme domů. Na cestě zpátky jsme se ještě trochu poveselili na jedné benzince. Jeňa se dušoval, jak nebude spát, ale vytuhnul hnedka někde za Prahou. Doma jsem byl asi ve 4 ráno. Pařba to byla jako prase a já se z toho budu léčit ještě pár dní.
Hřebík TS